Němy jsou zvony Velkého pátku,
mlčí truchlé zpěvy,
umlkly pašijí bolestné výtky,
tupý rachot dřeva – –
Kříž černý starobou tu před oltářem leží
a tělo Syna člověka tlí na něm ubodané,
krev ustydlá z ran tmavých olovem mu kane,
mráz smrti po stuhlých se údech sině sněží.
Jak pohozen tu leží na dlažicích,
jak ukopaný, zlobou ušlapaný,
v prach vmetený, han hněvu ve psí daný
od rodných bratří, s kletbou zla se psících.
V apsidě siré smutkem truchlí oltář holý,
jak ruka žoldácká by byla orvala mu svatá plátna,
a nad ním rozpryskaná archa věk památná:
Hle! Mistr se dvanácti v pozástolí
Zákona nového hod lásky strojí prvý
i Miláčku i zrádci Tělem Svým a Krví.
Však není povržen ten svatý kříž.
Kdo žitím usouženi, kolem poklekají
a lítostivě kloní těžké hlavy níž,
ran jizvy suché rtem až na krev znova zulíbají.
V nich chápu tajemství, div srdce nepuká mi bolem.
Ta černá roucha neleká mne nad oltářním stolem,
jen z toho děs mi: k čemu halí ony tuhé, mrtvolně tuhé rysy?
Kdo klame tu mou duši, zrakům na odpory:
Ne hrobů tajemství, dnes taje života tu zvíš!
Mráz obav bolestných se v úžeh touhy zvědné mísí...
Dne tajemství když týčí temnou záhadou se výš,
zrak na něm lpí a hrdlo rdousí úžasů mi svory,
jak v tmy bych padal s mraků, hlubin rozbádaných nad údolem – –
Již padá roucha, chrámu opona v dvé roztrhla se kdysi,
taj života se jeví – opět bolů těžký kříž!
Jsem pod úderem blesku v bouři nalomeným stvolem.
Živote, Velký pátku velkého týdnu Věčnosti,
v jho tobě se klaním u pokoře,
líbám svůj kříž, než nad hrobu temností
dnem velebným bílé soboty vzkříšení svitne zoře!
Zrak v slzách, v slzách věčnou lampu hledá.
Jen temno posmoudlé, jak doutná po kahanu,
co nad mrtvolou hasne vzdechů ve průvanu,
teď ústrašno... i sirou noc až děsí tváře bledá.
Svěc žlutých dvanáct doplanulo na trojhranu,
jen za oltářem choru odsvit utajený
se tetelí a mžiká, toužně rozechvěný,
ven vytrysknout a zjasnit chrámu jarně vlhké stěny – –
Naděje, nehaslá jitřenko našich dnův,
plaň u Velký pátek života v útěchy svitu,
jak po temných hodinkách bílá svíce plá
vstříc zněmělé touze modliteb z apsidy v poúkrytu!