XLV. ČERNÉ HODINY

František Leubner

Z hluboka půlnoc odbily a stanuly pojednou v chodu. Kde budím se? V hloubi mohyly a nemohu, nemohu z hrobu! Hlucho a němo a temno je, ston úděsu v hrudi mi vzlyká, tmou v útrobách věčnosti orloje jen červotoč vrže a tiká. V leb rány spíš kladiv chci dunivé, než v dřevě ten slouchavý klepot, spíš bouři a blýskání ohnivé, než tmu těch tápavých slepot! V tmách kolkolem prostor nezměrný, však tísní jak propadlá truhla, v ní v příšerný důraz dotěrný dum otázka ledově stuhla: V hrob za živa životem dovlečen? Sic kovkop z tmy hlubiny těží, leč mrtvý buď rovu povděčen, že pod ním již mrtvě leží.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

116. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. * * * Stín smutných večerů se do údolí vploužil – (Fred Grygar)
  2. PRÁZDNO VŮKOL – TEMNO NADE MNOU. (Irma Geisslová)
  3. Rudé pece. (Alfons Breska)
  4. Pohádka. (Karel Leger)
  5. Píseň. (Bohdan Kaminský)
  6. NOC PRÁCE (Antonín Sova)
  7. SAMOTA. (Jan Opolský)
  8. Zvony. (Augustin Eugen Mužík)
  9. VEČERNÍ (František Cajthaml-Liberté)
  10. HLAS ŽIVOTA (Jiří Mahen)