XLV. ČERNÉ HODINY

František Leubner

XLV.
ČERNÉ HODINY

Z hluboka půlnoc odbily a stanuly pojednou v chodu. 88 Kde budím se? V hloubi mohyly a nemohu, nemohu z hrobu! Hlucho a němo a temno je, ston úděsu v hrudi mi vzlyká, tmou v útrobách věčnosti orloje jen červotoč vrže a tiká. V leb rány spíš kladiv chci dunivé, než v dřevě ten slouchavý klepot, spíš bouři a blýskání ohnivé, než tmu těch tápavých slepot! V tmách kolkolem prostor nezměrný, však tísní jak propadlá truhla, v ní v příšerný důraz dotěrný dum otázka ledově stuhla: V hrob za živa životem dovlečen? Sic kovkop z tmy hlubiny těží, leč mrtvý buď rovu povděčen, že pod ním již mrtvě leží. 89