S. Simon Stilites.

František Leubner

Tak léta stát jak zaklet do kamene, ruch vnímat přec a žití všehomíra, mít hvězdy v zraku, slunný den co zmírá, sny černé noc kdy souká se vřetene – Zřít bouř, kdy nebe hoří otevřené, v níž bez otřesu sloup můj výš se vzpírá, co vzhůru obrací zrak silná víra, když pod nohou se propast rozeklene – Růst každým jarem, dýchat jeho vůni, kol srdce zimy led mít bez zámrazu, jen v myšlének se ztrácet hlubé tůni – Stát sám, a přece se vším kolem žíti, hnus bahna neznat, nízkost podlých plazů, – až pukne sloup a tělo v hrob se sřítí...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

222. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Den se krátí... (Adolf Heyduk)
  2. XVIII. (Jaroslav Vrchlický)
  3. DĚVČE Z HOR. (Eliška Krásnohorská)
  4. V noci sám. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Kolovrátek. (Jan Neruda)
  6. NÁŠ ŽIVOT. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  8. Mně teskno po tobě, (Irma Geisslová)
  9. POHÁDKA O HVĚZDNÉ PANNĚ. (Vítězslav Hálek)
  10. STAROMĚSTSKÁ VĚŽ (Jan Neruda)