XIV. (Vzpomínka.)

František Leubner

U černých vrátek hřbitova tak váhavě pod večer stojím... Pravda již, Bože, do slova, že matce své pohřeb strojím... Komůrka hrobu hotova, však pohledět do ní se bojím... Stát chci jak socha kovová, a myšlénky k tomu si zbrojím. V tom jalo se srdce zděšeně ptát: Což nemáš tu mrtvou hlavu již rád, chceš bez citu pro její vrásky a šediny stlát pod ní pár borových třísek? – Odvracím oči... v nich mě cos řeže a pálí jak písek – –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

122. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MRTVÁ MATKA. (Augustin Eugen Mužík)
  2. II. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  3. XXXII. Milko! ptáš se, jaký pohřeb (František Karel Drahoňovský)
  4. ZAS U RAKVE. (Ferdinand Tomek)
  5. Jarní motiv. (Emanuel z Čenkova)
  6. ZVONY DOMOVA. (Adolf Heyduk)
  7. Nuž – strojte mne... (Albína Dvořáková-Mráčková)
  8. Touha po odpočinutí. (Václav Antonín Crha)
  9. 47. Bloudím jako proklet světem, (Josef Kuchař)
  10. Ze života. (Augustin Eugen Mužík)