XVII. Vždy třetí s půlnoci – co, proč mě budí?

František Leubner

Prst duchový jak hodin směrné kyvy, tep srdce zrychlí nepokoj mi lstivý, chlad bázně skráň mi mrtvou rukou studí a duši štve hrůz scestné na záludí... Jde ticha povodeň přes snů mých nivy, je smutkem zaplaví a květ jich křiví... Jak na dně kámen srdce bouchá v hrudi. Cos pověrčivým dojmem v nocích leká... Snad kdos mne volá, vzpíná po mně ruku, jenž daleko mne k hodince se čeká... Pak napjatě a v polosnu, v polobdění jen čekám znamení... Ne, ani zvuku... Jak nemocná tvář bledne úsvit denní.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1103. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  2. Mori! (Xaver Dvořák)
  3. PANDÉMONIUM (Rudolf Medek)
  4. UKOLÉBAVKA (Vladimír Frída)
  5. PŘÍZRAK. (František Soldan)
  6. SLZA (Arnošt Procházka)
  7. NOC U DĚŤÁTKA (Jan Opolský)
  8. Jdu tmou. (František Sís)
  9. Rukojmí (Rudolf Medek)
  10. PUNKVA. (František Taufer)