Z violek.

Irma Geisslová

Mládí! – toť vesna života, rdící se v růžovém listí; myšlénky, touhy vzlétají k nebi jak motýlci čistí. Mladosť nám mění na růže ba i to kamení žalu, pokavad duše vesela, pokavad netonem v kalu. Útěcho sladká! Všady že duši andílek strážný provází, s úsměvem na rtu těkáme v polích, procházíme se nad srází... Buďme svým touhám andělem strážným, se nám třpytí nevinnou, s úsměvem na rtech projdeme žitím, nad vášní smrtnou hlubinou. Pro jedinou bylinku, pro kalíšek rudý drápeme se na skálu, skrvavíme údy. Za jediný úsměv tvůj, zlaté naše mládí, ve starobě věku čásť dali bychom rádi! – Když vracíme se z výletu kol hor i luk i řek, jak rádi kladem na okno věneček z pomněnek! Jak svatě sobě chováme, když uprchjarní věk, ten zašlých dějů tklivý vzkaz věneček z pomněnek! Motýl letí ku poupěti, šeptá cosi v krůpěj rosy, pokochá se letí zase. Tak i dítě skáče hbitě, chvátá v lesy zapláče si, hrá si zase, usmívá se. – Běží časy, běží, i ty těžké i ty svěží, a jen ctnosť a vina v duši leží. Pálí vina, pálí, jako sluncem žhoucí skály, že voláme k smrti v tajné dáli. Jásá ctnostný, jásá, všechnu tíž a stíny střásá, víť, že trvá věčně dobro, – krása. Azurem nebes obláčky táhly bílé jak křídlo anděla, po mezi, stezkách, tajemným dechem mateří douška voněla. U cesty jabloň šuměla tiše, cvrčkové pěli ze žita kdož by ten půvab vycítil zcela! kdož by ho užil do syta! – Po louce skotačí větérky jarní plesejte dívenky, junáci švarní, života dbejte, smějte se, pějte! Pošmourná mládež tu vypadá staře, jak chorý stromeček v rozkvětlém jaře, mladosti dbejte, zpívejte, hrejte! Sbořené hrady s výčitkou se skal tam zírají k nebi, prve že slávu hlásaly, nyní že troskou se šklebí. Však jsme tu my, mláď bujará, nadějí vlasti nás zovou, silou my svého nadšení zbudíme slávu novou!... Milujme tu svou otčinu, ten světa kouteček drahý, pro niž nám bylo zápasiť od věku se škůdcivrahy. Braňme si tu svou otčinu, táhněme pro ni i v boje, však i to ptáče nebeské brání si hnízdečko svoje! Tichým krůčkem myšky leze na kalíšky motýleček zlatý, hnědě kropenatý. Kalíšek se kloní, vzduch se leskne, voní, a to srdce naše raduje se plaše. – Když díváme se v dáli, kde s poli obzor splývá, nám píseň v duši zvučí tak divná, toužná, tklivá, co znamená? By dospěli jsme výše jak povahy, tak umu, a šťastni byli v srdci i za bouře, i v šumu to znamená. Malebná mlha snů tak luzně padá k zemi, spí i vodotrysk, jenž házel krůpějemi; jak lepy tvoje sny ó, mládí, v poušti zdejší! však květné žití tvé je snů tvých květnatější. Sny vonné, lahodné noc šeptá dechem vánku nuž dobrou, sladkou noc, a spěte do červánků! a vlnou tichých dum k břehům ráje plujte, a co se zjeví vám, to nám pak vypravujte!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

764. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Skolye celoroční. (Karel Sudimír Šnajdr)
  2. PÍSEŇ V SENOSEKÁCH. (Václav Jaromír Picek)
  3. MOCHNA JARNÍ (Karel Dostál-Lutinov)
  4. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  5. KYTICE (Josef Holý)
  6. PÍSNĚ (František Šimeček)
  7. Bujným žitem cesta k lesu, (Adolf Heyduk)
  8. ČERVÍČEK V LÍPĚ. (Václav Bolemír Nebeský)
  9. MEDITACE LETNÍHO JITRA. (Václav Hlaváček)
  10. U hnízda. (Emanuel Miřiovský)