ŽIVOT.

František Soldan

Tak jako vězeň v hloubi kasemat, kde jenom kapky ruší hrůzu ticha a výkřik druhů, již chtí umírat, v tmu noci klesám, která na mne dýchá. A na mou hlavu, kterou nechci hnout (tak apatickým stalo se mi žití!), vždy tuším, kdy má kapka dopadnout a kdy se má tam s šustem roztříštiti. A tak den ze dne, z noci v noc to jde, mé chvíle předem jsou již otráveny – A venku tuším, ač to nezřít zde, svit slunce v den, jenž nemá pro mne ceny.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

492. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MILUJI ŽALY. (Arnošt Ráž)
  2. AŽ ZÍTRA... (Josef Lukavský)
  3. SEN. (Viktor Dyk)
  4. 2. V hloubi citů kde mám slova vzíti (Karel Hynek Mácha)
  5. TOMU, JENŽ MNE NAZVAL THERSITEM. (Viktor Dyk)
  6. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  7. PÍSEŇ DCERY JEFTOVY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Skizza ku „Caritas“. (Antonín Sova)
  9. Z DALEKÝCH CEST. (Jaroslav Vrchlický)
  10. A NEZAPÍRÁM (Viktor Dyk)