ŽALOST.

František Soldan

Když přijde chvíle, kdy se člověk hledá, kdy myšlénky se z hlavy jeho tlačí, vždy jako žena zmořená, bledá, po parketách dnů prchlých Žalost kráčí. Jde neslyšně, jen jako fantom pouhý, však duše cítí všecky kroky její, ba šelest slyší, jímž šat šustí dlouhý, a cítí, že se vzlyky na ni lejí. A ještě dlouho, když už jinde kráčí, zas Žalost cítí, jak jde před ní bledá, jak Její vzlyky nadšení jí tlačí, a Její ruka jak jí jizvy hledá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

valčík, sál, karneval, tančit, polka, parketa, tanec, čtverylka, bál, piano

257. báseň z celkových 549

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZA STAROU LÁSKOU (Bohdan Kaminský)
  2. První kapitola. (Josef František Karas)
  3. SONET O ŽÁRLIVOSTI. (Vladimír Houdek)
  4. MATKA. (Antonín Klášterský)
  5. Bolestné sloky. (Jaroslav Vrchlický)
  6. ČAS LETÍ... (Antonín Klášterský)
  7. SVADLÁ KRÁSKA (Antonín Sova)
  8. Odpoutání. (Bohdan Kaminský)
  9. MAG VALČÍK. (Zikmund Winter)
  10. Nedělní odpůldne. (Bohdan Kaminský)