ZLÝ KVĚT.

Josef Lukavský

Když ocúny v lučinách světélkovat směly, stál jsem žití na vahách a již již jsem ruku vztáh', abych poznal, co nás pojí, sbližuje a dělí. Ocún, zlý a nahý květ, ležel ve tvé dlani a já ve tvých očích čet', že i duše skrývá jed a že dívčí sny se mění za etapou paní. V tom se spjala tvoje dlaň drtíc ocún bílý a když pohlédla jsi naň, zarděla se tvoje skráň a tys řekla s chladnou pýchou: vždy zvítězím, chci-li. Neřekl jsem, co jsem chtěl, poznávaje omyl. Můj něžný sen odletěl o splynutí duší, těl v té chvíli, kdy bílý ocún v tvé dlani se zlomil.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

2. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  2. Jednou se mi mnoho zdálo: (Jiřík Luděk Moravský)
  3. Jak truchlivě se uschlý ořech dívá, ( H. Uden)
  4. HODINKY O VÍTĚZNÉ KRÁLOVNĚ MÉ OTČINY (František Odvalil)
  5. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Za mrtvým. (Jan Červenka)
  7. JAROSLAVU KVAPILOVI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. Ocúny. (Jaroslav Vrchlický)
  9. VI. Kde po lukách dnes hledám parnasii, (František Leubner)
  10. PODZIMEK. (Jaroslav Vrchlický)