DVA HROBNÍCI

DVA HROBNÍCI
Z Bašky zajdi do Těšína a z Těšína pod Lipinku. Snad se cosi udá vidět, co já často vídal, synku. Já chudobný goral z Bezkyd chodil v parnu, v zimní slotě. Já viděl dva velké pány za hrobníky při robotě. Plni zlata, biče v botách, na otroky v ruce jarmo, jed a slinu na nás na rtech – Však Vy nejste z Modré darmo! Jak se ničí koukol rudý, co v obilí zlatém bují – pořád kohos bijí rýčem, pořád kohos zahrabují. Nechce umřít – a přec měl by, když se trápí páni tací při robotě s bídným chlopem. Kdo Vás najal na tu práci? Žil bych bohat jako Midas, bez starosti jako négr, jenom umět kohos šlapat, jen mít jméno? [40] Chodil bych jak krásné jitro, jako kos bych sobě hvízdal, jenom kdybych přišel z Modré a měl jméno? Těžká mluva našich dědů! neumí dva rýmy říci. Snad je najde porobená haluz tam za Ostravicí?