HUČÍN

Petr Bezruč

HUČÍN
Odru jsem přešel. A na Střebovice, na Děhylovo a Dobroslavice. Žultý lán řepky mi zalehl cestu, skřivánčích písní jsem počítal ke stu, buď zdráva, má země! Tiše svou dýcháme řečí, sekyru v ruce kdos za stromem klečí, na modré straně je Hučín. [76] Viď, moje země, my měli se rádi. Na rtech a v očích mi smálo se mládí, daleko, daleko za hory přešlo. Svadlých co květů a listů se vešlo v podjeseň žití! Ticho a teskno je ve mně jak večer pod Bezkydem. Viď, moje země? Na modré straně je Hučín. Tam nad Těšínem, kde Lucyna šumí, rostlo mé děvče, co rozbilo v rumy komusi život. – Jak vlčí mák to hořelo v očích. Hlupáci takto truchlí pro děvče, jež nelze míti: pluh, kniha osou – ne žena – žití. Na modré straně je Hučín. Kam to šlo všecko, kam se to dělo? V cizině žiju. V dál uletělo do nevrátima mé mládí, má láska, v popelu sivém juž poslední praská jiskra vzpomínky. Daleko jsou Střebovice, v dáli Děhylovo, Dobroslavice, na modré straně je Hučín. 77

Kniha Slezské písně (1909)
Autor Petr Bezruč