Babička.

Hynek Grunert

„Babičko, jsem já hloupý kluk, a ledacos mne hněte, když se vás něco pozeptám, prosím vás, mi řekněte!“ Babičku Fricek nezbeda kdys takto oslovil, neb dobrou tuto stařenku by rád byl rozlobil. „I ptej se, synku, ptej se jen, jen nechtěj vědět mnoho, byl bys pak příliš zvědavým, já nemám ráda toho!“ „Babičko, já jsem viděl vás ve staré knize číst a v této knize měla jste uvadlý, suchý list! O, povězte mi, babičko, co na tom lístku máte, vy po každé ho líbáte a do pláče se dáte?“ „Ten lístek, dítě milené, tvůj dědeček mi dal, když byla jsem já svobodnou a on mne miloval. A usvadlý jak tento list je ubožák teď sám, a proto, když ho spatřím zas, hned do pláče se dám!“ – „Babičko, vy jste pilná tak, můžete sotva lízt, a v chůzi chcete ještě přec punčochu stále plíst?“ „Ráda se projdu, pravila, vždyť nasedím se dost; a nezahálet minutku, to je má hlavní cnost! Ó, mnou pletené punčochy dědeček nosil rád!“ V tom – bác – chudinka klopýtla a přelomila drát! – „Zvláštní to chová zálibu ta naše milá babička, jen když si může poklepnout – tak u šálečku kafička! Ptá se jí, což to milé tak?“ A ona na to jemu dí: „To, synku, divná otázka! Já tomu zvykla za mládí!“ „Babičko, proč vy v kostele, však ať se nezlobíte, když do stolice sednete, pokaždé ihned spíte?“ „I co tě, hochu, napadá, to žádné spaní není, to v horoucné je modlitbě posvátné zanicení!“ I vidí Fricek, marno že všecko namahání a tichá, dobrá babička že není k pohněvání, i šelmovsky se usměje a šotek zří mu ze očí, on otázkami se svými ji v slabou stránku zabočí. „Co, babičko, ach řekněte, mne hněte to tak trochu – tak častokráte skrýváte ve svojí ve punčochu? To cinká jako tolárky bělounké, stříbrné – či má babička punčochu na místo „portmoné?“ Tu babička se rozlobí: „To se ti, kluku, zdálo cos!“ a pro sebe pak zabručí: „Do všeho musí strčit nos!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

dědeček, babička, vnouček, babiččin, povídat, stařenka, vnučka, staroušek, dědoušek, vnouče

15. báseň z celkových 211

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XI. Kdykoli ptala se babička: (Jan Neruda)
  2. O tom našem dědečkovi. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  3. KDYŽ SI NÁŠ DĚDEČEK BABIČKU BRAL... (Antonín Klášterský)
  4. Babiččin „Nebeklíč.“ (Vojtěch Pakosta)
  5. Cestou. (Ferdinand Tomek)
  6. Dědečkovi. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  7. Lípa na návsi. (Josef Kalus)
  8. Babička. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  9. Dědova pohádka (Antonín Klášterský)
  10. VICHŘICE (Rudolf Illový)