MLADÉ SESTRY
I
Vážnosti, vážnosti,
vstup do mé hlavy,
amen!
Kdo moudrý, obrátí záda
k marnosti světské a hrám.
Láska je výmyslem pošetilých sester,
a jaro sezonou, prostě.
Na štěstí světlou mám mysl
a na marnost shlížím i bez chůd.
Sama si dojdu, kam chci,
bez chůd i bez vás.
Amen!
362
II
Když krása se probouzí v domě,
stojí na ulici
chlapci jak májové stromky
a klanějí se modrým oknům.
Furiant zkrotlý
ruce má v kapsách a na dlani srdce,
ale sousedův student,
jak starý diplomat obzírně číhá
na knihy, které ponese on.
V podvečer do šera zahrádky, do šera s nizounkým plotem,
radost je vejít a trhat si chebzík,
ten chebzík, jenž také sousedům kvete,
zatím co furiant na městském korsu
prach země šlape a čeká.
363
III
Nejmladší tuze vážné oči má,
však jedno líčko s důlkem.
Na tenkých nožkách
hopká a běhá,
jen do školy pomalu, potichu kráčí
a všecko tam umí.
A po každé jedničce doma k úděsu velkých
na desce šicího stroje
se roztočí jak vlček.
Jen přítelkyně Ola na všechny nadšeně volá:
„Ať tak nebo tak, velkou má budoucnost, to je přec jisté!“
364