Bílá oblaka.

Anna Simerská

Letí obláčky, vysoko letí, v dálce se tratí, vzdušné jak vidiny bělounkých par. Hledím v těch mráčků průsvitný závoj, který mi halí obzorů širých dalekou pláň. Co as se skrývá za bílou mlhou, co oku cloní prchavé stvůry oblačných sfér? Nevím. – Však tuším chvíti se mlhou andělů světlých bělostnou peruť nebeských krás. Či snad to dětské hlavičky světlé hledí k nám bílých oblaků clonou s nebeských bran? – Obojí asi. Andělů bílých i dětí úsměv mísí se jistě s obláčků hrou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

453. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DEŠTIVÝ DEN (Antonín Macek)
  2. Od země do nebes! (Jan Červenka)
  3. JÁ MOTÝLŮ JSEM VIDĚL PĚT... (Jaroslav Vrchlický)
  4. Labutě. (Xaver Dvořák)
  5. Tanečnice. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Kvetoucím hlohem. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Příteli, když cestoval k moři. (Antonín Klášterský)
  8. Scherzo. (Jaroslav Vrchlický)
  9. ZPĚV V JESENI (Jaroslav Vrchlický)
  10. V. Svit měsíce v houšť vniknouti se zdráhá, (Jaroslav Vrchlický)