Vrchnost.
(Prvotiny 1815, č. 41., str. 248.)
Vrchnost vrchností jest, aby vrchními stkvěla se skutky,
ctností krásila ctnost a pomocí prospěla umkám.
Nejednou bez pomoci jak ctnost, tak uměna zemdlí;
Bohu rovným se zdá, kdo prospěje dokonalostí.
Druhdy se s úsilím zlost tak marná dobude sotně,
ježto by uměny ctné tak snadně se zvelebit mohly!! –
Na čas pohodlí jest, však uměny zůstanou věčně.