Odměna.

Adolf Heyduk

Když se spánek nočním tichem na má víčka klonívá, tenkrát ještě tobě s bohem v věrném srdci zaznívá. Zní a vzdech můj ony zvuky pryč unáší k tobě v dál, k tobě, z jížto rtíků svatých nový život jsem byl ssál. Za to ke mně ve snu, drahá, každé noci přicházíš a svým zrakem modrojasným v hloubku mojí duše zříš.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

198. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LXXII. Bože, jednu krůpěj rosy (Jaroslav Vrchlický)
  2. Objetí noci. (Julius Alois Koráb)
  3. Až do houštin temnošera (Adolf Heyduk)
  4. SLOKY. (Bohdan Kaminský)
  5. Mé srdce ranila jsi... (Xaver Dvořák)
  6. OKNA VEČER. (Adolf Brabec)
  7. V lese. (Bohuslav Čermák)
  8. XVIII. Oh! jak rád si vycházím v noci stín (Gustav Pfleger Moravský)
  9. XXXIV. Mluvím s tebou, noc je tichá, jdeš již spat? (Jaroslav Vrchlický)
  10. PROZPĚVEM. (Čechoslav Ostravický)