XLI. Když se kolem ohně

Adolf Heyduk

Když se kolem ohně s děvčetem proháním, bývá mi ta hanba rodu mého zdáním. A když v živém letu v oči se mi dívá, pokaždé v mé duši píseň se rodívá. A když ústa vřelá kladu k ústům vřelým, myslím si, že vládnu v lásce světem celým!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slovák, maďar, slovač, slovenský, maďarský, tatranský, slovensko, tatry, kriváň, tatra

205. báseň z celkových 221

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Odrodilý. (Karel Dostál-Lutinov)
  2. DEJ MI SVÝCH ÚST (Otakar Theer)
  3. Sfingy. (Jan Daniel Korvín)
  4. Po přečtení Tolstojova „Výkladu evangelia“. (Beneš Grünwald)
  5. XLIII. Já přemnohé již oželel (Vítězslav Hálek)
  6. 39. Když tak chodím o písně svou vlastí, (František Sušil)
  7. 74. Zdlouha lezou hoře mého kroky, (Jan Kollár)
  8. NA KLINICE. (Josef Merhaut)
  9. Kdož tam stojí? Viz ty zraky vzdorné, (František Sušil)
  10. Ždaný návrat. (Adolf Heyduk)