Sdílné jilmy.

Adolf Heyduk

Jdu lesem samoten, stesk myšlenky rve v lebce, noc spěchá stále blíž i v duši roste noc, dub s hrudí kamennou svůj dávný žal mi šepce a domlouvá: Jen vzdor, vzdor vezmi na pomoc. Pryč, vyrvi stesku blín, než rozkvete ti v duši, jím mraky strašidel krev otráví ti jen, klam krásy jiným nech, jen v činu tebe ruší, sic nikdy nesvitne v tvých ňadrech jasný den. Nech poesie říš, v ní není skutečnosti, nech volně nésti se svých vášni smělým letem, na světě prchá vše před času divou zlostí. Ty pláčeš slzami a růže rudým květem. A dál tak domlouval a snětí v hlavu bil mi, až hněviv prchl jsem, můj stesk se změnil v žal, a mezi červánky v jas skropenými jilmy, jež v sny mi zpívaly, svůj stesk jsem vyplakal.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

604. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Spi, oh jen spi! jeť lépe tam, (Irma Geisslová)
  2. MINULOST. (Adolf Červinka)
  3. Duma zimní noci. (Adolf Heyduk)
  4. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  5. SVATVEČER. (František Taufer)
  6. KLIDNĚ SPI. (Josef Václav Sládek)
  7. PODZIM. (Antonín Sova)
  8. ADVESPERASCIT. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. OTÁZKA (Božena Benešová)
  10. Z DOPISŮ. (Vladimír Frída)