V Budapešti líp.

Adolf Heyduk

My Slováci pořád sami, otupnými doubravami přes bažiny suroviny: kdy zasvitne osud jiný v osudné mračno? Či nesvitne, už nesvitne? Havran nad hlavou nám lítne a on čerňák stále kráká lačným zobcem na Slováka: Postůj! mně je lačno. Jdi mi, kliď se, ty mrchavý, Slovák nemá pro tě hlavy, ale tamo k Budapestu na vděčnou se vynes cestu: tam jsou tuční páni. Tam v damašku, v zlatě chodí brati vaši stejnorodí, tam potrava pro vás ptáky, a nás nechte nebožáky od táně jíť k táni.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 1 místo; je označeno takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

slovák, maďar, slovač, slovenský, maďarský, tatranský, slovensko, tatry, kriváň, tatra

13. báseň z celkových 221

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zlá příčina (Adolf Heyduk)
  2. V opak. (Adolf Heyduk)
  3. Súčtování. (Ferdinand Písecký)
  4. 574. Zahleděla sem se na lomozy (Jan Kollár)
  5. 297. Nuže tedy Slováci už spite, (Jan Kollár)
  6. ***   – A zas jako dříve. Drápy. Vztek. (Lev Blatný)
  7. Chvíle kosby. (Adolf Heyduk)
  8. Opatrně! (Adolf Heyduk)
  9. Pomoz! (Adolf Heyduk)
  10. Úkryt. (Adolf Heyduk)