V Budapešti líp.

Adolf Heyduk

V Budapešti líp.
My Slováci pořád sami, otupnými doubravami přes bažiny suroviny: kdy zasvitne osud jiný v osudné mračno? Či nesvitne, už nesvitne? Havran nad hlavou nám lítne a on čerňák stále kráká lačným zobcem na Slováka: Postůj! mně je lačno. Jdi mi, kliď se, ty mrchavý, Slovák nemá pro tě hlavy, ale tamo k Budapestu na vděčnou se vynes cestu: tam jsou tuční páni. Tam v damašku, v zlatě chodí brati vaši stejnorodí, tam potrava pro vás ptáky, a nás nechte nebožáky od táně jíť k táni. 173

Kniha Cimbál a husle (1876)
Autor Adolf Heyduk