XVI. Venku je slunno,

Adolf Heyduk

Venku je slunno, všecko kvete, všecko je veselo, leč mně je smutno. Ven, ven! Usednu v polích pod modře zkvetlý šeřík; kvete jak dětské oči, voní jak dívčí ústa. Tam pochovám stesk, jenž duši rve, u jeho kořenů, jež pijí země krev; na kři pták zpívá, jeho mne zkonejší zpěv!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

50. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Touha. (Xaver Dvořák)
  2. Stesk. (Alois Škampa)
  3. MLADÉ DÍVCE. (Adolf Brabec)
  4. JARNÍ POHÁDKA. (Josef Václav Sládek)
  5. ŽÁRLIVOST (Otokar Fischer)
  6. THAIS. (Josef Holý)
  7. JARNÍ. (František Kvapil)
  8. ŘÍJEN. (Antonín Klášterský)
  9. PÍSEŇ. (Karel Babánek)
  10. Dívčí jizba. (Antonín Klášterský)