XXV. Růže už kvetou a snětí

Adolf Heyduk

Růže už kvetou a snětí kde které nadějně raší, z bujného na nivě setí vesele skřivan se vznáší. Přes mlžnou, nevlídnou chmuru v jásavém líbezném plese vesele vylétá vzhůru, zář slunce na křídlech nese. Skřivánku v zpěvné své vzruši, až zase vzlétneš tím luhem, na křídla vezmi mou duši, přej jí být chvilku svým druhem. Ráda by na konec zpěvu, zbavena bázně i trudu, bez zášti k lidem a hněvu padla zpět na rodnou půdu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

117. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KRVAVÉ RŮŽE. (Václav Šolc)
  2. Rodné údolí. (Adolf Heyduk)
  3. PÍSEŇ. (František Kvapil)
  4. Při dešti. (Adolf Heyduk)
  5. Duma o písni. (Adolf Heyduk)
  6. Starostlivá Vesna. (Adolf Heyduk)
  7. Já nechci lauru, já chci růže. (Adolf Heyduk)
  8. Pěnkavka. (Adolf Heyduk)
  9. Spadla krása pestrých květů (Adolf Heyduk)
  10. Noc bez svítání. (Adolf Heyduk)