III. Jdu parkem.

Adolf Heyduk

Jdu parkem. U cesty purpurový květ růže se sluní, volá na mne, křičí, hovoří dojemnou vůní, jež kolem se vlní, jak voda v plesa tůní a touhou mi duši plní. Jdu k ní, co asi mní? Chví se, rdí se; co hovoří a šepce? horko mi v lebce. Utrhnu tě, usměvavá! Konám chutě, opadává. Má usměvavá na pospas větrů se dává.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

742. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXII. Stráň pukla v lilie bílé, (Vítězslav Hálek)
  2. NEVĚRNÁ (Otokar Fischer)
  3. PÍSEŇ V SENOSEKÁCH. (Václav Jaromír Picek)
  4. Jinochovo přání. (Boleslav Jablonský)
  5. Ohlas. (František Vladislav Hek)
  6. Dívka k zapadajícímu slunci. (Václav Jaromír Picek)
  7. 3. Přinesli jaro na křídlech (Josef Kuchař)
  8. Dívce. (Anna Simerská)
  9. SLUNÍČKO. (Jaroslav Vrchlický)
  10. VI. Mně dech se v hrdle ouží (Jan Neruda)