XVI. Sedím v besídce,

Adolf Heyduk

Sedím v besídce, šťasten z kytice jarních květů, jež jsem si natrhal a vložil do vázy. Jak líbezně to voní, jak mile dýší ty ladné vzkazy Vesny; jak čisté nebe usmívá se mile, září mi v oči, zavírám je... Jsem v dalekých sadech neznámého velmože, trhám zase květy, nádherně voní, až se mi hlava točí. Však hle, u nohou mých ohromná ropucha rochá, slintá mi na obuv ohavný hnis; chci ji odkopnout, slabá je má noha; ropucha poulí oči, chce na mne skočit. Jak je ošklivá! Pliv’ jsem jí v obličej. Prchá; budím se, přede mnou bídná jepice sviští: komár, jej rukou zabil jsem jedinou ranou. Zatím mi kytice opadala.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

671. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TOUHA. (Adolf Brabec)
  2. BÍLÝ KVĚT. (Adolf Brabec)
  3. FIALKY. (Adolf Brabec)
  4. Tizianova Flora. (Antonín Klášterský)
  5. XXIV. Pochvatem jaro odváto, luh pokosen, (František Leubner)
  6. ZACHMUŘENÍ. (Adolf Brabec)
  7. CO BÝVALO, NENÍ. (Josef Václav Sládek)
  8. Čtyřlístek. (Milan Fučík)
  9. UTIŠENÍ. (Adolf Brabec)
  10. CO BÝVALO, NENÍ. (Josef Václav Sládek)