XXIV. Jdu polem

Adolf Heyduk

Jdu polem mimo les, stromy si vypravují jarní pohádky, zpívají písně, jichž mají plnou hlavu. Jaro jim prostřeluje husté sněti zlatými šípy a ladí hrdla pěnkav k prvnímu zpěvu. Poslouchám! V příkopě leží tulák, ubohý vnuk Ahasvérův, směje se; radost mu protéká srdcem jako roztavený sníh polem, volá: „Vítej, příteli zlatý, jenž v lepší mne odíváš šat, než bohatý v městě kupec: Ten páchne hospody čmoudem, Tvůj vůní mechu mne líbá, vůní fialek a hebkostí vánku mne hladí.“ A špinavý s prsou košile cár s těla si škube a do větrů hází, veselý tulák šat: kůži hadí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
v této básni jsme nalezli 1 osobu; je označena takto

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

781. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 70. Jaro vzniká, aj mhu’ plaší slunce, (Jan Kollár)
  2. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  3. Požehnání. (Adolf Heyduk)
  4. Naší mládeži. (Emanuel Miřiovský)
  5. Pod sosnou. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  6. Lístku břízy. (Alois Škampa)
  7. V mechu. (Adolf Heyduk)
  8. Bez útěchy. (Alois Škampa)
  9. 24. Místečka známá z předešlého léta (Vojtěch Pakosta)
  10. VODNÍK Z PLEKENŠTEJNA. (Adolf Heyduk)