XLIII. Z dalekých nadzemských lesů

Adolf Heyduk

Z dalekých nadzemských lesů zázračné květy Ti nesu, veliké nad slunce stkvoucí, modré jak nebe, důkaz mé lásky nehynoucí. Pojď se mnou pryč, zde jsou jen zavřené hroby, od Tvého mám klíč z dávné, nešťastné doby; otevru záhy, na hvězdné dáme se dráhy, s hvězdnatých výšin dolů budeme hledět spolu na smutné kraje, kde bída a bolest zraje a smrt skočnou hraje; duše má znavena je.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

941. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POD ZRAKY HVĚZD. (Eliška Krásnohorská)
  2. II. (Josef Kubelka)
  3. Chci život... (Růžena Jesenská)
  4. NEZNÁMÉ KONČINY. (Růžena Jesenská)
  5. báseň bez názvu (Josef Holý)
  6. VY KRÁSNÉ ZAHRADY... (Zikmund Winter)
  7. O hvězdy blednoucí... (Růžena Jesenská)
  8. NĚMÝ HROB. (Zikmund Winter)
  9. 9. Otevřené nebe stojí, (Karel Marie Drahotín Villani)
  10. NAŠE HVĚZDA. (Josef Lukavský)