Duma v hučícím hvozdě.

Adolf Heyduk

Na sosně v lese hučícím z útulku teplého hnízda úzkostným strachem bolestně pískle v hruď raněné hvízdá. Sotva je slyším, v dumání tulím se k starému kmeni, v hučícím hvozdě opodál ptáčete slyšeti není. – Nejsem-li jemu podoben se srdcem teskným i písní? Sotva že duše nejbližší tuší, co ňadra mi tísní. Méně jsem, než to pípnutí, v hnízdě jímž vzdychlo si drozdě, stejně jak ono ztrácím se v života hučícím hvozdě. –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

662. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  2. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  3. Pod sosnou. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  4. Na studiích. (Adolf Heyduk)
  5. Máš o mne strach... (Adolf Heyduk)
  6. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  7. Mdlou hlavu položenou v křesle... (Adolf Heyduk)
  8. Vše se změní... (Adolf Heyduk)
  9. Hle, jaro jde... (Josef Kuchař)
  10. Naší mládeži. (Emanuel Miřiovský)