Duma listopadová. II.

Adolf Heyduk

Duma listopadová.
II.
Padá stromu listí, padá na vřesitý mech; čas to velí, čas to žádá, marný vzdech; nemůže přec jinak býti, než chce tvorstva duch, zhynout musí, má-li žíti věčný proměn ruch! Padá listí stromu mdlého, rozpadne se v prach, zimní bouře roznese ho po nivách; smete vše, ba její síla roznese i náš; co ti země zapůjčila, zase zpět jí dáš. 77 Nežel! což ti z květů deště nesprch’ lístek též? nebyl’s šťasten? Nuž, proč ještě žaluješ? Nech tu bouři, ať se honí světem dál a dál, jeden lístek také voní, na květu-li stál. Zavři ho jen v duše knize, tam ať sní svůj sen, věř, že budeš v žalu tíže spokojen! Nač stolisté růže vůni mít chceš, světa host? Jeden lístek v ňader tůni svěží mít, je dost! – 78

Kniha Dumy a dojmy (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 13) (1899)
Autor Adolf Heyduk