Shýbají se větve k zemi,

Adolf Heyduk

Shýbají se větve k zemi, kryjí hlavu mou i týl, jest mi, jak bych v jarní dobu uložen byl v temnou kobu bez rakve a pohřben byl. Měsíček jak strážný cherub zvolna nad krajem se vznes’ a paprskem míru v šeře všaký bol mi z duše béře, dnem co v její hloubku kles? V dálce jako hejno supů naposled jej stíhá vzhled, tak-li v konec všeho žití člověk rovněž bude sníti, pak bych umřel rád a hned.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zikmund, zúpět, zikmundův, králův, zlítit, pluviál, legát, viz, kostnický, král

147. báseň z celkových 194

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  2. Nemohu a nechci! (Adolf Heyduk)
  3. FAUST (Rudolf Medek)
  4. MASOPUSTNÍ BALLADA S POPELEČNÍM ZAKONČENÍM. (Karel Dostál-Lutinov)
  5. Zazděná. (Adolf Heyduk)
  6. V zemi to duní. (Adolf Heyduk)
  7. CANTU TREMULO. (František Leubner)
  8. Teplá hlína. (Adolf Heyduk)
  9. Černá beseda. (František Leubner)
  10. NAD MRTVOLOU DÍVKY, JEŽ SE ZASTŘELILA. (Otakar Auředníček)