Večerní chůze.

Adolf Heyduk

Kraj sivou rouškou přioděn hor vrchy halí mrak, a rudým okem plachý den mně hledí v zrak. Ve zlatořásný skryl se háv a jeho okrajem mdlé skráně zdobí skalných hlav, a hvozdů lem. Hle, posléz zlatou řásní hnul a smuten na vždy prch’, a z tůně nebes vyplynul květ na povrch. Jak leknín půvabný ten květ jest polou otevřen, a vrhá šero v temný svět a v temný sen. A jeho pršků skvostný div se kmitá polotmou a padá v rosnou krásu niv a v duši mou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

444. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XI. Hymna Apollinovi. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Poledne. (Jaroslav Vrchlický)
  3. V bouři. (Augustin Eugen Mužík)
  4. PRAHA ZLATOVLASÁ. (Eliška Krásnohorská)
  5. Nápis na starý pohár. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Hvězda. (Xaver Dvořák)
  7. III. Jitro po bouři. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Na terasse ve slunečním žáru ( H. Uden)
  9. Posud. (Adolf Heyduk)
  10. Dcera pouště. (Jaroslav Vrchlický)