Na zvonici.

Adolf Heyduk

V pohorské vesničky jsem vešel chrám a na věž vystoup’ jsem, jak činívám, bych z klenby oken potěšil se krajem; chci zhlednouti, jak vůkol vše se daří, a stavby věk a zvučných zvonů stáří, jichž hlásným zvukem zvolna k hrobu zrajem. Vše pusto, žel! a z hluboka jsem vzdech’, když zpuchřelých jsem kráčel po schodech; lid prostý děl, že na zvonici straší; snad starce zvoníka, když den se kloní, stesk žití bludný v těch se místech honí, či kavky snad a rorejsové plaší. Na staré věži zvonů tré jsem zhled’; jak otec se synem a s vnukem děd, blíž sebe klidně upoutány stály, i zdálo se, že v podzimkovém vzduchu pláč jejich tichý zaznívá mi v uchu a mře a hyne, tlumen šírou dálí. Leč děd už nezněl; ňádrem puklý byl, pták v hůře k srdci hnízdo přilepil a z něho zkázku štěbotal mi svíží: „Ty divíš se? Zde časy trávím drahné, hoch rukou na mláďata nedosáhne a starý kostelník jim neublíží. Hlas toho zvonu – viď, to divný zjev – již dávno přešel v rodu mého zpěv, sem v páru jdem a sbory nazpět vedem, a při svém jarním po krajině letu vše po krůpějích roznášíme světu, co zvon kdys prozpěvoval v čase šedém. Kéž s tvojí písní někdy také tak! Ať květ ji aspoň pěje, ne-li pták, to přál bych ti, můj zadumaný druhu!“ – Já z hloubky vzdechl jsem a vzdech ten v chladu slil v kapky se – bylť čas už listopadu – a rosou byly hřbitovnímu luhu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

94. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zaduněly rány v staré, tmavé věži, (Jan Neruda)
  2. Prohlášení, že náš nejmilostivější Král František po nebezpečné nemoci uzdraven jest. (František Alexandr Rokos)
  3. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  4. TÝNSKÉ ZVONY. (Antonín Klášterský)
  5. Hudba. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Sen v kathedrale. (Růžena Jesenská)
  7. Prostý motiv. (František Táborský)
  8. Jsou okamžiky... (Jan Ježek)
  9. Motiv z Křivoklátu. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Nedělní jitro. (Ferdinand Tomek)