Na pohřbu dítěte.

Adolf Heyduk

Kostelík na vršku stojí, k němu se hřbitůvek pojí. Zde lidu poupátko mladé hrobník v prsť provlhlou klade. Kněz říká modlitbu zticha, matička pláče a vzdychá. Tatíček utírá zraky; rádi by zemřeli taky. Málo kdo žal jejich tuší, já však, já vím, jak jim v duši.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

54. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U kostela. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  2. Matka z lidu. (Josef Václav Frič)
  3. NESMÍŘENÝ. (Adolf Heyduk)
  4. Jarní deštík. (Antonín Klášterský)
  5. Pohřeb. (Adolf Heyduk)
  6. Hřbitove tichý. (Růžena Jesenská)
  7. Mrtvá nevěsta. (Jan Neruda)
  8. Přes hory a doly. (František Cajthaml-Liberté)
  9. CI. U Trappistů mají pěkný zvyk. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Nuž – strojte mne... (Albína Dvořáková-Mráčková)