Zazděná.

Adolf Heyduk

Cože se tam, vizte jen! z toho hrobu zvedá? Pánův duch to, den co den svoje dítě hledá; od pasu po kraj pat černý, k hlavě bílý, za živa dal pochovat dceru ve zlé chvíli. S panošem ji v háji zřel; viděl, jak ho něží, zlítil sehoch mečem mřel pannu blíže k věži zazdít dal, však touže noc ach chvíle bědné! – umřel též, teď vyšší moc vždy ho z hrobu zvedne. Bloudí hradem tam a sem i kol hradu venku, smutné věže s okrajem níže ku okénku, odkud ondy krásný svět ach, že tak se točí! uviděly naposled panny krásné oči. K ho žene luny zář, volá ji a vzdychá: Ukaž mi svou milou tvář, trpitelko tichá; krutý, děsný byl můj čin, odpusť, odpusť otci, tíhou činů svých a vin váznu v běsů moci!“ A když prosí zas a zas, v okenci se zjeví, krásná jako v dávný čas, tvář zazděné děvy; ústa šepcí: „Smír buď již,“ rukou vstříc mu kývá, z čarných očí níž a níž slza dolů splývá. Na otcovu tekou skráň ony slzy ledné, sotva však že padnou naň, níž o stéblo bledne; vybělí cel a cel, takou lid víru, dotouží se, jako chtěl, spasení a míru!

Patří do shluku

zikmund, zúpět, zikmundův, králův, zlítit, pluviál, legát, viz, kostnický, král

180. báseň z celkových 194

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NAD MRTVOLOU DÍVKY, JEŽ SE ZASTŘELILA. (Otakar Auředníček)
  2. Samovrah. (Adolf Heyduk)
  3. JAN ŽELIVSKÝ. (Adolf Heyduk)
  4. Na hrobě Čelakovského. (Vojtěch Lešetický)
  5. SMRT JANA ŽELIVSKÉHO. (Augustin Eugen Mužík)
  6. Shýbají se větve k zemi, (Adolf Heyduk)
  7. MISTR MYDLÁŘ. (Adolf Heyduk)
  8. CANTU TREMULO. (František Leubner)
  9. KRÁL ZIKMUND. (Otakar Červinka)
  10. XLVII. SMÍR. (Adolf Heyduk)