Mstitel.

Adolf Heyduk

Krajem černá bouř se nese, drti sad a chýžkou třese, opírá se o závory, dobývá se do komory. Na komoře bledých lící muž se modlí při hromnici, s krbu, kotouč po kotouči, dým se valí smolné louči. V tom kdos venku v okno buší, div to muže neohluší; vzteklice snad kolem kvačí, muž ke krbu blíž se tlačí. Dvanáct bije – z venku rána: „Otevř! chvíle vypršána... sic vyvrátím okenici! Mám ti věru mnoho říci...“ Muž se nehne, neotočí, tuhne tělem, v sloup má oči, a ten venku, divně smělý, marné čeká, marně velí. Buch, buch, buch! Vnitř okno létlo, vítr zavál, splálo světlo, s krbu rudá svití záře do zsinalé v okně tváře. Oči vpadlé, líce zvadlé, vlasy v čele jsou, rty schladlé... a to hrdlo a tu šíji temně rudé pruhy kryjí. Na kraj okna znovu rána: „Znáš mě?“ „Ne! Pro Krista Pána! –“ „Nuž, jsem ten, jenž v lesním svahu tebou zardoušen byl, vrahu! Znáš tu noc? as taká byla, když mě ruka uchopila, jež teď strachem v bouřném děse při hromnici křižuje se! Nechal jsi mne ležet v dáli, supi ňadro uklovali, vlci uhlodali hnáty, a ty’s posud bez odplaty! Nuž, učiním brzy dosti, ty’s jak činil bez milosti, až se nářek bouře stiší, už tvá ústa nezadýší. Věz, co člověk tká a kuje, v splátku se mu opakuje, hleď, mně dneškem vyšší síla tebe ztrestat dovolila. Dlouho bloudím, všude tluku, teď jsem tady, dej mi ruku, otevři mi rychle dveře; k duchům zase musím v šeře!“ Muž se nehne, neotočí, tuhne tělem, v sloup má oči... mrtvý páčí dveře rázem – živý v chýši padá na zem. V tom i chýši v rum a klestí boří bouře divou pěstí, a když z rána lidé vstali, modlili se, křižovali. Podál, až se vlasy ježí, pod povály mrtvý leží, a to hrdlo a tu šíji čerstvé, rudé pruhy kryjí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

503. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KRČMA U LESA. (Ferdinand Tomek)
  2. Až na kraj města!... (Emanuel z Čenkova)
  3. Sonet o králi Šalamounu. (Josef Svatopluk Machar)
  4. Pokoutní kavárna. (Emanuel z Čenkova)
  5. OSUD JDE ULIČKOU (Antonín Sova)
  6. Sonet k sociální otázce. (Josef Svatopluk Machar)
  7. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  8. Sonet o noci v květnové neděli. (Josef Svatopluk Machar)
  9. Notturno. (Emanuel z Čenkova)
  10. 1621. (Josef Václav Sládek)