Záviděl mně, Ilo...

Adolf Heyduk

Záviděl mně, Ilo, Dunaj divotoký, že jsem s touhou žhavou, z rána pod doubravou, rozkošně až milo, ovíjel tvé boky. A když v bučím loubí za poledne zticha při tokajském víně sedělas mi v klíně, slyšel jsem, jak z hloubi siných ňader vzdychá. A když zpita vůní v šeříkovém keři hruď tvá rozechvělá na mých prsou tkvěla, viděl jsem, jak zlostí vzdouvá se a peří. A když na úsvitě objal jsem tě v zoři vnad nemaje dosti, plakal žárlivostí jako malé dítě a nes žal svůj k moři.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

303. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BOHUSLAVA RAJSKÁ (Antonín Klášterský)
  2. báseň bez názvu (Rudolf Pokorný)
  3. Ach, co se mi naspílali... (Adolf Heyduk)
  4. Přání. (Adolf Heyduk)
  5. 104. Tu sem někdy první cítil radost, (Jan Kollár)
  6. RŮŽE POVÁŽSKÁ. (Adolf Heyduk)
  7. Mrak se choulí víc a více... (Adolf Heyduk)
  8. KDYŽ VLÁSKY JSEM TI ČESÁVALA (Růžena Jesenská)
  9. Tatry. (Rudolf Pokorný)
  10. LÍPA. (František Odvalil)