Na studiích.

Adolf Heyduk

Procházím lesy v letních dnech, srdce mě k toulkám těm nutí, po ptácích slídím na stromech, pátrám, co v houštinách kutí; poslouchám luzný jejich zpěv, badám, kdo hnízdo jak staví i co mi útěchou praví z chvojné i listnaté skrýše. Tiše, mé srdce, buď tiše! Poledne právě; les je něm, panstvo si nejspíše hoví, než počne z křoví navzájem zvučnými hovořit slovy; pěnkava s buku žvatlá již, podhorka z hlohu, neslyšíš? červenka, smrček kde nízký, modřinka s větvice břízky, čermáček s šípku skal výše... Tiše, mé srdce, buď tiše! Slyš, jak to v lese ven a ven jásá a zvučí a zvoní, až slunce zázrak unaven k západu smutně se kloní; výkřiky řídnou, tichne zpěv, nebesklon zrudnul jako krev, hoří a plameny blčí; jedle si vzdychla a mlčí, smrčina z hluboka dýše... Tiše, mé srdce, buď tiše! Teď slunci s Bohem zpívá drozd ňader svých krůpěje vroucí, naposled zora líbá hvozd, skála má čelenku skvoucí; soumrak se vkrádá do sosen, vřes, jenž byl steskem porosen, v démantné mění se kvítí, tajemně západ se nítí před nocí v královské pýše... Tiše, mé srdce, buď tiše! Pohnut jsem v duši; citů směs v srdci mi tajemně roste, ach, co jsem snil a myslil dnes při ptáků rozmluvě prosté! Lítal jsem s nimi mimoděk, prožil jsem s nimi mládí věk, písně své, blaho i žaly, na dně jež duše již spaly: pohádky zaniklé říše... Tiše, mé srdce, buď tiše! Poslední z houští hvizd snad! Slyš! Kos vzdechl smrčině v hrudi, noc kráčí ke mně blíž a blíž, v roklinách stíny se budí; do temna hledím... Kde to jsem? přede mnou houštin bledý lem, ptactvo se v útulek vrací, cesta má v temnu se ztrácí. – Kam jdu? zkad přišel jsem spíše? Tiše, mé srdce, buď tiše!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

79. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Otázka. (Adolf Heyduk)
  2. TICHO V LESE. (Antonín Klášterský)
  3. Lesní stezka. (Adolf Heyduk)
  4. Linduška. (Adolf Heyduk)
  5. Směje se slunce. (Adolf Heyduk)
  6. Teskno! (Adolf Heyduk)
  7. Mdlou hlavu položenou v křesle... (Adolf Heyduk)
  8. V rozvalinách. (Adolf Heyduk)
  9. Družky duše. (Adolf Heyduk)
  10. LII. V objetí měsíce Šumava si hoví; (Adolf Heyduk)