Lovec.

Josef Baše

Pozvedl k oku ručnici a zabil bílou laň; s výčitkou oko truchlící se obrátilo naň. Je dávno tomu – širý svět probloudil za ten čas, uvadnul v tváři mládí květ, a černý zbělel vlas. A v upomínek směsici teď čelo tiskne v dlaň: ze všad to oko truchlící s výčitkou zírá naň.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř

260. báseň z celkových 452

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BÍLÁ LAŇ. (Adolf Heyduk)
  2. [Prolog] (Karel Kučera)
  3. JE JASNO... (František Serafínský Procházka)
  4. Lesní růže. (Alois Škampa)
  5. Romance trochu divná. (Jaroslav Vrchlický)
  6. 63. Na hor chlumy, na nejvyšších čela (Jan Kollár)
  7. Jedle. (Karel Leger)
  8. báseň bez názvu (Antal Stašek)
  9. Dívala se z okna, bílé rámě své (Josef Holý)
  10. Vávrovo Štěstí. (Karel Leger)