Vábení.

Adolf Heyduk

Černé lesy na horách plny jinovatky, jako černé krajky kdys na čepci mé matky; ach, jak mě to vábí ven, volá mě a svádí! Abych mohl nerušen ráj zřít svého mládí. Černé lesy na horách plny sivých mraků, jako brvy ztemnělé na otcově zraku; ach, proč mě to vábí as v klidná vaše loubí? Bych jak dítě mohl zas plakat z duše hloubi. –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

932. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SVATVEČER. (František Taufer)
  2. 55. Na sněhu stíny havranů (Josef Kuchař)
  3. Requiescant! (Xaver Dvořák)
  4. Ve vichru. (Alfons Breska)
  5. MATCE. (Adolf Brabec)
  6. 60. Na sněhu černala se půlnoc, (Josef Kuchař)
  7. PRÁZDNÉ KŘESLO. (Emanuel z Čenkova)
  8. MOŽNO-LI JEŠTĚ... (Kamil Berdych)
  9. Duma zimní noci. (Adolf Heyduk)
  10. IV. Zahučaly hory, zahučaly lesy... (František Leubner)