PO KUTNOHORSKÉM DEKRETU.

PO KUTNOHORSKÉM DEKRETU.
Tři hlasy Češi, čtvrtý druzí mějte!“ děl Václav král. „Nuž, k odchodu se mějte, kdo s rozkazem tím nejsi spokojen!“ A na pět tisíc šlo jich z Prahy ven. Šli od přátel a druhů provázeni, šli ve hněvu i v lítosti i v snění, šli ve shodě i v hádkách mladistvých. Tři v krčmě sedli, sílit nohou svých. Byl Němec prvý, druhý z Uher říše a třetí Polák snivý nanejvýše a na rozchodnou dali nalít číš. Tu Němec děl: „Jdu v otců Rýnskou říš! 43 Tam vína sladší jsou než z české révy; co pravé víno jest, zde nikdo neví, a co můž sladšího v tom žití být, než Rýnské víno v Rýnském kraji pít?“ Dí Uher: „Sladší za víno mám změnu, když mohu milovati z Uher ženu, kdo může sladším něco v světě zvát než děvče z kraje svého celovat?“ Pak Polák dí: „Snad máte pravdu, bratří, leč první cena, po mém, tomu patří - chtěl bych to úkojem své duše mít, – kdo za vlast rodnou krev můž’ vycedit!“ I přiťukli si přátelsky druh s druhem a rozešli se zkvetlým v máji luhem, zrak k Praze obrátili, ret jich vzdech... A v čas se naplnilo přání všech. Ten, co šel k Rýnu, s tváří plnou nachu pad’ zpitý do němoty v Bacharachu, a ten, co na Dunaj šel, do Uher, zahynul v náručí té země dcer. 44 Však jun, jenž toužil za vlast mříti s klidem, pad u Grünwaldu s odhodlaným lidem, krev junáckou rád za vlast vycedil a žehnán jest, byť jménem neznám byl. 45