SOUPEŘ.

Adolf Heyduk

Král umřel mnohou nesa vinu, leč dříve lidu v odkaz dal, by jeden ze dvou jeho synů říš podědil a kraloval. „Mně jedno,“ děl, „ať kterýkoli, by památce mé žehnal lid, leč toho jen, jejž národ zvolí, spěš kancléř říše nastolit!“ Lid dlouho meškal v umlouvání, až posléz vážný vece kmet: „Buď králem ten, kdo bez zdráhání nám otcův hřích by vypočet’. Tak bude, znaje tlum zlých činů, jich také vystříhat se spíš, a náhradu mít bude v synu lid veškeren a všecka říš.“ I svoleno. Den záhy vterý zval starší lidstvo na svůj hrad, a na otce, jak tygr šerý tlum těžkých hříchů snes’ a vad. I žasnul lid; vždyť ustrnutí, co tajno dřív, teď plně znal, a mlčel v divném srdce hnutí, když syn královský dokonal. Kde mladší však? Tam vizte, pláče! I přiveden je v mužů střed, lid znova čeká udavače, leč tento hlavy nepozved’. Aj, otce korunou-li zhrdá? Kmet z lidu vážně jde mu vstříc: „Nuž, mluv, co víš?“ „Nač slova tvrdá? Ctím otce, zlého nevím nic!“ – A celý národ za jásání, blah v slzách tone, jásá hruď: „Už dejte skvost té jeho skráni, kdo taký syn, nám otcem buď!“ A národ korunu mu dává, i žezlo s mečem k nohám nes’, leč k šíji padá kštice plavá, an zrak se zvedá do nebes. Zda modlí se? Hle, k dárcům kráčí: „Ty skvosty vezměte si zpět! Sám, lide, sobě vládnout ráči, dost silen jsi, bys žezlo zved’! Já za vše zlo, jímž v této době brát otce památku mi vlek’, chci u pokání v mnichů kobě své duši hledat útulek.“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

michna, šlik, kacířský, cizák, chám, žoldák, bavor, hanuš, zikmund, bavorák

154. báseň z celkových 220

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VILBURKA. (Adolf Heyduk)
  2. Král Karel a Pancéř ze Žampachu. (Josef Uhlíř)
  3. ZDENĚK LEV Z ROŽMITÁLA. (Adolf Heyduk)
  4. Rekrut. (Adolf Heyduk)
  5. LETNÍ ROZHOVOR. (Josef František Karas)
  6. BEDŘICH Z FALCE. (Adolf Heyduk)
  7. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  8. Korutanská. (František Chalupa)
  9. Jiří Popel z Lobkovic. (Simeon Karel Macháček)
  10. KRÁL JIŘÍ. (Adolf Heyduk)