CESTA LESEM.

Adolf Heyduk

Jdu lesem, z dálky dětí zpěv v můj stajený se mísí vzdech, i stavím se, ač nutí spěch a srdce vázne v starostech. A dumám, bloudím, kolem poušť... Kudy z té dostati se ven? dál pospíchám a kráčím v houšť, a klesám chůzí unaven! Ač stále umdlévám, jdu zas, už shrbena je moje plec, svůj hledím v říčce na obraz a vidím, že jsem šedivec. Je večer, blízké vísky zvon se na klekání rozhoupal, i kloním hlavu, kráčím dál, až u vrat hřbitova jsem stál. Tam netušeně dospěl jsem, ba vrátím se tem brzo as, už kloním se vždy hrobu blíž, zvon volá mne: Pojď, už je čas!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

266. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ve vlašské kapli. (Xaver Dvořák)
  2. Soše Narcissa. (Jaroslav Vrchlický)
  3. HMOTA. (Antonín Jaroslav Klose)
  4. LETNÍ NOC. (Karel Babánek)
  5. V noci při práci. (Boleslav L. Černý)
  6. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  7. NOTTURNO. (Jaroslav Vrchlický)
  8. PÍSEŇ O KONCI ČESKÉHO KRÁLOVSTVÍ (Antonín Sova)
  9. Když všecko odkvetlo... (Antonín Sova)
  10. LXVII. Hučí jez a řeka zpívá, (Jaroslav Vrchlický)