Jasná noc.

Adolf Heyduk

Noc dusná. Vůni dýše sad, a v klidném snu dlí víska, radost mé duše je daleka a nebeská klenba tak blízka. Výš v blankyt ruku pozvedám, a oko se mi nítí, rád bych si kytici natrhal z hvězdného na nebi kvítí. Leč zřím, jaký jsem ubožák, a srdce mě až zebe, květů těch nikdo z nás neurve, leč šťastným v hruď sype je nebe. Já šťastným nebyl, budu však – proč, vláho, plníš zraky – z milých co očí mi padne v hrob, to zjasní mou památku taky!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

123. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Spěte, oči mé! (Růžena Jesenská)
  2. Píseň. (František Serafínský Procházka)
  3. XV. Nač dýl si ňádra ostřežit, (Vítězslav Hálek)
  4. Slunce mi zhaslo... (Adolf Heyduk)
  5. Štěstí. (Jan Červenka)
  6. XV. Po ženě touha dosud v srdci mém (Antonín Macek)
  7. Což divné ony perly jsou... (Adolf Heyduk)
  8. Z perlové šňůrky. (Václav Šolc)
  9. POVZDECH. (Adolf Brabec)
  10. XX. (Démon!) (Antonín Jaroslav Klose)