Stará píseň.

Adolf Heyduk

Šel za noci jsem žitným polem a z dálky ozýval se zpěv, žeň zlatá vlnila se kolem a ve mně vlnila se krev. Jak divně u srdce mě chytla ta píseň zastaralá dnes, jak ptáče z dívčích ňader vzlítla a probouzela citů směs. Já zůstal stát jsem prostřed klasů, jež skrývaly mě v zlatý krov; a v duši mé z těch vzrostlo hlasů jak v nebi hvězd, v ráz moře slov. Slov moře krvavých i bílých, jak v žití city rostou v nás... Vy drazí, všickni v takých chvílích zas slyším vás a líbám vás.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

376. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TUŠENÍ (Božena Benešová)
  2. Ekloga. (Beneš Grünwald)
  3. RUBÍNY. (Jaroslav Vrchlický)
  4. K práci! (Vilém Ambrož)
  5. DNE NEMÁM... (Louis Křikava)
  6. Na břehu Lužnice. (Bohuslav Květ)
  7. DOZNĚLA PÍSEŇ. (Karel Babánek)
  8. Vyhořelý (Otokar Fischer)
  9. TMA TĚŽKÁ... (Xaver Dvořák)
  10. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)