Skvosty nejkrásnější.

Adolf Heyduk

Ztratilo se kvítí z luhu, zřídly špačků sbory, opadala bujná lípa, došuměl dub chorý. Jeseň v hávu mlhovitém pokraj hvozdu sedla, aby rukou mrazem skřehlou předivo své předla. Přede, přede neustále, přede ruče, hbitě a se stromu na strom věší šedivé své nitě. Komu přede, komu váže, komu v pásma skládá? Zda mi jemné pleny chystá nebo rubáš spřádá? Nevím, srdce tušit nechce, ale přece tuší: trudno, žalno v sivé hlavě smutno, teskno v duši. Však, proč věčně s trudnou hlavou vzdorná hruď má hádku? Všichni budem rubáš míti pěkně po pořádku. Přede-li dnes jeseň pro mne, jí se neubráním; ale moje srdce vroucí plno jedním přáním. Ať mně vetká do rubáše, tam kde srdce asi, k osvětlení temné koby troje drahé vlasy. Totě skvosty nejkrásnější ze všech, jež mi zbyly: kadeř matky, kadeř ženy, s kadeří mé Lily.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

56. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)
  2. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  3. Krásná Vasilisa. (Vilém Ambrož)
  4. Rudé listí. (Adolf Heyduk)
  5. NA PŮDĚ. (Eliška Krásnohorská)
  6. Roztoužené ženy (Antonín Sova)
  7. V medovém údolí. (Jan Evangelista Nečas)
  8. Kolovrátek. (Karel Sudimír Šnajdr)
  9. DĚVČE Z HOR. (Eliška Krásnohorská)
  10. XXXVIII. Večerní les rozvázal zvonky, (Vítězslav Hálek)