Zorav.

Adolf Heyduk

K nebi stará pozvedá se hlava, smutným zrakem hledím na zorava letícího v smavé jihu kraje, povzdech duše v oku slzou taje. Sklidil jsem svých písní milou líhu, z chladu žití toužím k lásky jihu; zda, až jaro vlast mou bude hřáti, duše má jak zorav ten se vrátí? Či snad zorav v klidu chvíli snivé terčem bude střely závistivé, by dal střelci kosinku a tlapky za ozdobu furiantské čapky.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

305. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  2. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  3. Na břehu Lužnice. (Bohuslav Květ)
  4. PŘÍRODA A ŽIVOT. (Antonín Jaroslav Klose)
  5. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)
  6. Jarní větry. (Jaroslav Vrchlický)
  7. XXIV. Skřivánci táhnou od jihu (Vítězslav Hálek)
  8. BALLADA. (Josef Svatopluk Machar)
  9. ORBA (Rudolf Medek)
  10. I. Zas nové jaro zří mně do světničky – (Rudolf Pokorný)