O dušičkách.

Adolf Heyduk

Den dušiček, chlad vane s polí, list stromu na hrobech je svát, těch vzpomínám, a srdce bolí, kdo přede mnou šli v rakve spat. Bol v ňadrech zdřímlý, hlavu zvedá a roste stále víc a víc, v mé tváře velká slza sedá a hasí jiskry zřítelnic. Jak rád jsem měl jas jejich čela, rtů purpurových růžný dech, jich píseň, jež se odmlčela, jich srdce tluk svých na ňadrech. A všecko zniklo nenadále, vše odešlo – ach kam, ach kam – zda najdu dětí stopy malé, kam půjdu já, kde cíl as mám? To ustavičně duši svírá Co život? Otázek jen směs, proč člověk rodí se, proč zmírá? Ó věčnosti, mluv, odpověz!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

448. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. XVII. Elegie. (Josef Svatopluk Machar)
  3. MELANCHOLIK. (Otakar Auředníček)
  4. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  5. II. Ó nikdo nezná srdce mé ladit’ (Josef Kalus)
  6. U NÁS V POLÍCH... (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. V MÉ DUŠI TICHO... (Bohdan Kaminský)
  9. PODZIM. (Arnošt Ráž)
  10. XXXI. Včera toulal jsem se krajem, (Adolf Heyduk)