Hlas zvonu.

Adolf Heyduk

Mlha v loži Otavině leží, les dosnil zimy šedý sen, a zlatou nohou po údolí běží mladistvý den. Zas v blankyt stoupá s horou hora, a vyjasněn je nebesklon, a s chrámu vížky, ana věkem chora, vyzvání zvon: „Spi klidně, koho bolí žití, mír vejdi v hruď tvou jako host, leč má-li žal tvůj větším duše býti, spi na věčnost!”

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 1 místo; je označeno takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

232. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Harmonie. (Adolf Brabec)
  2. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  3. Šerá noc a truchlivá, (Rudolf Mayer)
  4. NETOPÝŘI (Jan Opolský)
  5. I. Klekání. (František Táborský)
  6. Svatováclavská kaple. (František Leubner)
  7. W. W. Tomkovi ke dni 31. května 1903. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Po vzdušných perutích. (Augustin Eugen Mužík)
  9. Bohdanu Jelínkovi. (Jaroslav Vrchlický)
  10. TIŠ. (Jaroslav Vrchlický)