Pohádky.

Adolf Heyduk

Čarovně krásná pohádko, ležíš mi na ňadru, Lilo, poslední růžové poupátko, které mi z jara zbylo; až se mi v růži rozviješ u vnad svých milostném vzletu, snad budu, milá pohádko, sám už jen pohádkou světu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

8. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Král – žebrák. (Adolf Heyduk)
  2. RŮŽE. (Josef Václav Sládek)
  3. KVĚTINY. (Emanuel z Čenkova)
  4. Sv. Kateřina Sienská. I. (Sigismund Bouška)
  5. Maryšce. (Emanuel Züngel)
  6. Duma o pohádkách jara. (Adolf Heyduk)
  7. VÁM. (Adolf Brabec)
  8. Letní večer. (Adolf Heyduk)
  9. Ať jakákoli pouta dal mi svět. (Adolf Heyduk)
  10. Poslední květy. (Augustin Eugen Mužík)