SYKOMORA MATARIJSKÁ.

Adolf Heyduk

Když Josef po Heroda vzkazu krutém prchz Betlema, jak boží vůle zněla, vpřed oslíka hnal sykomory prutem, by matku nes’, jež v klíně Krista měla, leč neměl na cestu jen zrní klasů, potravou, jež světu dala spásu. Však z klasných polí záhy přišli k poušti, zrn nebylo a nebylo ni vláhy, kde slunce žár svůj dravěj na zem spouští; tu bylo mdlým zde odpočíti záhy, leč těžce vody strádali i stínu a matka s dítkem zasténala: „Zhynu!“ Kmet Josef tělem zastiňuje oba, své u výš k nebi zvedl kalné zraky a modlil se: Ó, Pane, hrozná doba! Zle hněvu Tvého množící se mraky nás stíhají. Viz, i s dítkem druže, zde zhyneme, Tvá moc-li nepomůže! Ó, smiluj se!... Pán v snu děl k Josefovi: V zem vetni proutek fíku, jejž máš v ruce. Vše vykonám, zač žádáš prosby slovy, a konec bude strádání a muce; zdráv dojde každý z vás a zdráv se vrátí, dobu k tomu vhodnou dám ti znáti!“ A Josef vetkl prut, kde matka spala a jejž měl v ruce, suchý téměř, z fíku, a hle, v tom větévka se pučet jala, z v okamih kmen stal se silný v dříku a na Ježíška v mateřině klínu i na otce kladmilost svého stínu. Hned okřáli, leč jazyk tuhl zprahlý a vůkol hořká pouze byla voda, když unylé rty matky k se nahly; jak okřát mohla panna bohorodá a svěžit něžné údy svého dítka? I vadli úpalem jak v luhu kvítka. Žel,“ vzkřikla matka, „dítě , štěstí, jak pomoci?“ A slza v tvář se lila; z u nohou z pod stromu ratolestí křišťálná studánka se objevila, jíž rty své ovlažila svatá panna, a sladší byla voda ta než mana. Leč strasti cestujících přišly v davu; kde pokrm vzíti na neznámé cestě? Kam vůdci odejíti pro potravu? Nic nemá, uhohý, než prázdné pěstě; kde výživu a sílu k další chůzi? Zbav, Pane, nás,“ lká Josef, „hladu hrůzy!“ V tom nad hlavami jejich stromu s hora pěl zlatý pták a zkvétalo to sněžně a sladké plody měla sykomora, jež v ruce hladných shýbaly se něžně, v růži rozkvetla zas bledá matka a s úsměvem v tvář zřela jezulátka. – Sní věky strom ten na svém stanovišti, spleť jeho větví mohutné je houští a pod ním posud studánka se prýští; v tu poutník žíznivý, svůj pohár pouští, vždyť mimo ni, hojné vlah jsou brody, ni krůpěj nelze nalézt sladké vody. Tak vypravuje Kopt, muž Krista víry, pln zbožnosti těm putujícím k vděku, již z Heljopole kráčí do Kahiry, kde v písku sfinx spí přes čtyřicet věků a divý chamsin tajemnými slovy lká rozbouřené stesky Ramsesovy.

Patří do shluku

ježíšek, jesličky, betlém, jesle, jezulátko, herodes, oslátko, děťátko, vánoční, vánoce

111. báseň z celkových 267

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DVĚ MATKY. (František Odvalil)
  2. RAJSKÁ LEGENDA (František Odvalil)
  3. U JESLIČEK. (Xaver Dvořák)
  4. VÁNOČNÍ (František Odvalil)
  5. MALÁ REMINISCENCE BIBLICKÁ. (Jan Opolský)
  6. XXIX. BALLADA KU CHVÁLE KRÁLOVNY NEBES VE SLOHU STARODÁVNÉM. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Márinka. (Adolf Heyduk)
  8. Dies irae... (Augustin Eugen Mužík)
  9. Kleobis a Biton. (Jan Evangelista Nečas)
  10. XL. Dítě. (Xaver Dvořák)